Pojďme se společně podívat na ty nejčastější z nich – a hlavně na to, jak je napravit.

Pokud byste měli vybrat jednu jedinou chybu, která dokáže zhatit i ten nejlépe naplánovaný výcvik psa, byla by to právě nedůslednost. Je to tichý sabotér, který pracuje pomalu, ale jistě.

Zkuste si představit Maxe – rozkošného labradora, který miluje pohovku. Jeho majitelka Jana mu v pondělí skočení na pohovku zakáže, ale v úterý večer, kdy je unavená po práci a nechce bojovat, mu to tiše dovolí. Ve středu ho zase zavolá na pohovku sama, protože chce sledovat film a chce mít Maxe blízko. Co si z toho Max odnese? Absolutně nic smysluplného. Naučí se pouze to, že pravidla jsou nejasná a že pokud bude dostatečně vytrvalý, dříve nebo později svého dosáhne.

Psi jsou tvorové, kteří milují předvídatelnost a jasnou strukturu. Jejich mozek je nastavený na hledání vzorců a pravidel. Pokud jsou tato pravidla konzistentní, pes se je naučí překvapivě rychle. Pokud ale pravidla mění každý člen rodiny podle nálady, pes se ocitá v neustálém stavu zmatku a nejistoty, což může vést nejen k pomalému učení, ale také ke zvýšené úzkosti nebo nežádoucímu chování.

Co s tím dělat?

- Sejděte se s celou rodinou a sepište jasná pravidla – smí pes na pohovku? Smí žebrat u stolu? Může spát v ložnici?

- Jakmile pravidla stanovíte, všichni je musí dodržovat bez výjimky.

- Pokud chcete pravidla změnit, změňte je pro všechny najednou – nikdy ne jen pro jednoho člena domácnosti.

- Pamatujte: důslednost neznamená tvrdost. Znamená to být spolehlivým průvodcem pro svého psa.

Důslednost je základní stavební kámen každého úspěšného výcviku psa. Bez ní jsou veškeré ostatní techniky jen zbytečným úsilím.

Druhá nejčastější chyba při výcviku psů úzce souvisí s tím, jak a kdy svého psa odměňujete. Možná si říkáte: „Přece odměňuji správně, dávám mu pamlsky, když se zachová dobře." Ale je to opravdu tak jednoduché? Bohužel ne.

Psí mozek funguje na principu okamžitého propojení akce a důsledku. Toto okno, ve kterém pes dokáže spojit své chování s odměnou nebo trestem, je neuvěřitelně krátké – pouhé 1 až 2 sekundy. Pokud tuto chvíli promeškáte, odměňujete ve skutečnosti úplně jiné chování, než které jste zamýšleli.

Představte si situaci: Požádáte svého psa Rexe, aby si sedl. Rex si sedne. Vy jdete do kuchyně pro pamlsek, cestou si odskočíte pro sklenici vody, a teprve po třiceti sekundách se vrátíte s odměnou. Rex mezitím vstal, třikrát se otočil a právě čichá k rohožce. Co jste mu vlastně odměnili? Čichání k rohožce. Rex si tak pomalu vytváří asociaci: „Když čichám k rohožce, dostanu pamlsek. Skvělé!"

Tato chyba je nesmírně rozšířená, a přitom ji lze velmi snadno napravit.

Praktické tipy pro správné načasování odměn při výcviku:

- Mějte pamlsky vždy po ruce – používejte speciální pastelku na pamlsky připevněnou k opasku nebo si dejte odměny do kapsy kalhot ještě před začátkem výcviku.

- Naučte se používat clicker – tento malý nástroj vydá přesně ve správnou chvíli charakteristický zvuk, který psovi říká „ano, přesně tohle jsi udělal správně". Clicker je v podstatě jako záchranné lano pro vaše načasování.

- Slovní odměna funguje také – pokud nemáte pamlsek po ruce, okamžité, radostné „ano!" nebo „správně!" může posloužit jako dočasný marker, po kterém teprve přijde fyzická odměna.

- Cvičte krátce a intenzivně – kratší tréninky v délce 5–10 minut jsou mnohem efektivnější než hodina nekoncentrovaného cvičení, při kterém je načasování odměn chaotické.

Správné načasování odměn je umění, které se zdokonaluje s praxí. Ale jakmile ho zvládnete, uvidíte, jak rychle váš pes začne chápat, co od něj vlastně chcete.

A dostáváme se k tématu, které je možná nejcitlivější ze všech – k trestání psů. Je to oblast, kde se názory majitelů psů, ale i odborníků, velmi liší. Přesto existují vědecky podložená fakta, která jasně ukazují, že příliš přísné nebo nevhodně použité tresty při výcviku psů nadělají více škody než užitku.

Problém je v tom, že trest sice může dočasně potlačit nežádoucí chování, ale neučí psa, co dělat místo toho. Je to jako říct dítěti: „Nekřič!" – ale nepovědět mu, jak má vyjádřit svůj vztek jinak. Navíc přísné fyzické tresty nebo agresivní reakce majitele mohou v psovi vyvolat strach a stres, které vedou k celé řadě dalších problémů: destruktivnímu chování, útěkovým tendencím nebo právě agresi.

Co funguje lépe než trest?

- Přesměrování pozornosti – pokud pes dělá něco nežádoucího, přesměrujte jeho energii na žádoucí chování. Kouše nábytek? Nabídněte mu hračku. Skáče na hosty? Naučte ho místo toho sedět a čekat na pozdrav.

- Ignorování nežádoucího chování – v mnoha případech (například u skákání nebo štěkání pro pozornost) je nejúčinnějším „trestem" jednoduše odepření pozornosti. Pes se rychle naučí, že tímto chováním nic nezíská.

- Pozitivní posilování žádoucího chování – místo trestání špatného chování odměňujte dobré. Tento přístup, označovaný jako pozitivní výcvik psů, je dnes považován za nejefektivnější a nejhumánnější metodu.

- Pokud trest musíte použít – a někdy situace nastane – měl by být okamžitý, přiměřený a nikdy fyzický. Nejčastěji postačí důrazné, krátké „ne!" nebo dočasné přerušení kontaktu.

Pamatujte: váš pes vás miluje a chce vám udělat radost. Není zákeřný ani zlomyslný. Pokud dělá něco špatně, většinou je to proto, že mu nikdo jasně neukázal, jak to dělat správně. A to je přesně vaše příležitost.

Výcvik psa není závodem o to, kdo bude mít nejlépe vychovaného psa nejrychleji. Je to cesta plná malých vítězství, občasných kroků zpět a neustálého učení – pro vás i pro vašeho čtyřnohého přítele. Nejčastější chyby při výcviku psů – nedůslednost, špatné načasování odměn a příliš přísné tresty – mají jedno společné: všechny pramení z nepochopení toho, jak psí mysl funguje.

Jakmile začnete vnímat výcvik jako oboustrannou komunikaci, jako budování vztahu založeného na důvěře a jasných pravidlech, všechno se změní. Váš pes nebude jen „poslušný" – bude šťastný, vyrovnaný a bude se na trénink těšit stejně jako vy. A to stojí za každou sekundu trpělivosti.